ČINNOST SBORU V PRVNÍCH 100 LETECH
1899 – Založení Dobrovolného hasičského sboru v Kunčičkách
Dne 15. března 1899 ve 2 hodiny v noci vypuknul ve Wilczkově domě velký požár, při kterém do základu vyhořel zámek i veškeré hospodářské budovy, které již nebyly nikdy obnoveny. Z toho důvodu převzal veškeré pozemky a jiné movitosti statek z vedlejší obce Radvanice.
Budovy domkařů byly většinou pokryty doškovou střechou, takže velmi snadno docházelo k požárům. Navíc dle dochovaných požárních záznamů byly požáry často zakládány i žháři. Proti vzniklým požárům obyvatelé doslova bojovali holýma rukama. Přestože na jámě Alexander již tenkrát hasičský sbor byl a měl na tu dobu poměrně slušné vybavení, pro veliké množství požárů nebyl schopen vždy úspěšně zasahovat a požáry likvidovat.
Tyto skutečnosti, ale hlavně velký požár dvora hraběte Wilczka, daly podnět ke vzniku dobrovolného hasičského sboru v Malých Kunčicích. Zakládajícími členy byli místní občané, kteří byli členy sboru ve Velkých Kunčicích – ten byl již založen v roce 1896. Jednání o založení nového sboru probíhala po celých šest týdnů.
Konečně dne 24. dubna 1899 se sešli občané na ustavující schůzi.
Po třídenním jednání byl založen nový dobrovolný hasičský sbor s českým vedením. České vedení sboru byl značný úspěch místních občanů, neboť v tu dobu v čele obce stál starosta Alois Peter a ten byl němec, který silně propagoval němectví a navíc byl podporován správou Vítkovických železáren, které byly rovněž v německých rukou.
Období 1899 – 1945
Prvořadým úkolem nového sboru bylo zajištění prostředků na zakoupení nejnutnější výzbroje a výstroje. Po značném úsilí byly prostředky zajištěny i pomocí půjčky. Byla zakoupena první hasičská stříkačka od firmy Smékal a dříve než byla oficiálně předána a pokřtěna, byla již dvakrát u požáru.
Vlastní křest se konal 23. července 1899. Kmotrem byla manželka starosty obce Aloise Petera, která dala do vínku hasičskému sboru tři dukáty, které však ihned pohltila půjčka a sboru tak zůstala na památku jen krabička s věnováním. Ještě téhož večera, kdy byla stříkačka ještě ověnčena, musela vyjet a likvidovat požár stodoly pana Kožušníka.
Jelikož bylo zapotřebí stále více peněz, rozhodl výbor o rozšíření kulturně společenské činnosti. Pořádaly se plesy, besedy, letní a jiné slavnosti. Zdárně se rozšiřovala také členská základna a s přibývajícím členstvem přibyl rovněž i dorost.
Sbor se začal finančně zotavovat a tak bylo možno v roce 1908 zakoupit další stříkačku. Pro její umístění bylo postaveno skladiště ve Švrklu.
Odloučená jednotka ve Švrklu založila v roce 1925 samostatný nový sbor. Do jeho čela byl zvolen pan Josef Rezner a velitelem pan Augustin Bednář. Činnost tohoto odloučeného sboru trvala až do roku 1946 – tehdy došlo opět ke sloučení s místním hasičským sborem v Kunčičkách.
Hasičský sbor v Kunčičkách se v té době neustále dynamicky vyvíjel a rozvíjel. Součástí sboru byla samaritánská složka – družstvo žen obětavě vedla paní Antonie Kožušníková a dorost pan Ludvík Samec. Za pomoci lékařů Mareše a Janečky bylo mnoho členů vyškoleno v první pomoci. Tato aktivní složka sboru vyvíjela svou činnost až do roku 1950, kdy byla odloučená od dobrovolného hasičského sboru a sloučená s Červeným křížem.
S vývojem techniky byly kladeny stále větší požadavky na vybavení hasičských sborů. Proto bylo v roce 1932 rozhodnuto, aby byl zakoupen od autosprávkárny p. Molocha vůz zn. „FORD“. Zásluhou pana Rudolfa Ryboně, Jana Mikesky a jiných obětavců byl automobil přebudován na hasičské auto, které sloužilo až do roku 1965. Tehdy byla rovněž zakoupena motorová stříkačka od známé firmy Stratílek.
V letech 1935 – 1938 byl velice aktivní divadelní soubor pod vedením pana Ludvíka Vlka. Jeho činnost významně pomáhala zvyšovat aktivita pokladny sboru.
V největší aktivitě všech členů i celého sboru zastihla celý národ pohroma. Dne 15. března 1939 obsadila naší republiku německá okupační vojska. Činnost sboru byla značně ochromena. Celá jednota podlehla od této chvíle jinému vedení. Nařízením okupačních úřadů byly z řad dobrovolných hasičů – i přes jejich odpor – zřizovány stálé hasičské pohotovostní čety pod názvem „Luftschutze – Bereitschaft“ (v překladu pohotovostní protiletecká obrana)
Období 1945 – 1975
Útrapy doby okupace pominuly osvobozením naší republiky Rudou armádou a spojenými vojsky v květnu 1945.
Celý národ se raduje a s nebývalým nadšením se pouští do práce. Téměř všichni bývalí členové sboru navázali na úspěšnou předválečnou činnost a s chutí se pustili do nové práce.
Dřívější dobrovolný hasičský sbor byl přejmenován na Československý dobrovolný požární sbor a od roku 1953 byl změněn tento název na Československý svaz požární ochrany. A co je podstatné – hasičům se přestalo říkat „hasič“ a začalo se užívat označení „požárník“
V poválečných letech byl do čela sboru zvolen pan Čeněk Bartusek a pod jeho vedením se začalo uvažovat o výstavbě nové zbrojnice.
Byla započata řada jednání na obvodním, okresním i krajském národním výboru. Po přímluvě bývalého primátora města Ostravy Josefa Kotase bylo rozhodnuto, že v Kunčičkách bude postavena moderní hasičská zbrojnice.
Na podzim roku 1947 se v Kunčičkách konalo okrskové hasičské cvičení, kterého se zúčastnily sbory z Kunčic, Slezské Ostravy, Radvanic, Šenova a další.
Po ukončení tohoto cvičení se všichni odebrali na místo výstavby nové hasičské zbrojnice za římsko katolickým kostelem, kde byl proveden primátorem města Ostravy Josefem Kotasem slavnostní výkop.
Díky mimořádnému úsilí a obětavosti všech členů a funkcionářů byla budova 5. června 1949, v jubilejním roce 50. výročí sboru, předána do užívání.
Pro celou organizaci to byl mimořádný den. Již v neděli ráno bylo místní obyvatelstvo upozorněno na tuto významnou událost budíčkem hasičské hudby p. Ludvíka Palkovského
V roce 1951 obdržela naše organizace nový zásahový vůz zn. „AERO“, na tu dobu velice moderní a vzhledný automobil. Tento vůz byl předán za přítomnosti primátora města Ostravy Josefa Kotase na letní slavnosti v parku v Kunčičkách.
V roce 1952 dosáhlo řadu úspěchů nově ustavené družstvo žen, které velmi zodpovědně vedla paní Vlastimila Foldynová. Družstvo vedla 7 let a největším úspěchem byla účast v krajském kole v Třinci.
V průběhu roku 1965 byl vyřazen hasičský vůz zn. FORD, kdy byl při technické kontrole uznán jízdy neschopným. Tento památný a spolehlivý vůz sboru sloužil od roku 1932. Nepodařilo se nám prosadit, aby vůz byl umístěn v muzeu.
Období 1975 – 1999
Celkové pozvednutí činnosti sboru lze datovat od roku 1975. Opět byla ustavena kompletní zásahová jednotka pod velením Libora Žáčka, složená výhradně z nových mladších členů sboru. Zdárně se začal rozvíjet i kulturně společenský život.
K dalšímu oživení a rozvoji celé naší organizace došlo od roku 1981, kdy byl do jedné z nejvýznamnějších funkcí – funkce velitele – jmenován pan Miroslav Ksiažek.
V té době jsme vlastnili 3 agregáty – dvě požární stříkačky PPS 12 a jednu DS 16. V roce 1982 nám byl přidělen pořární vůz PRAGA V3S CAS – 16, který jsem používali až do roku 1987, kdy nám byla přidělena TATRA 148 CAS – 32 a konečně v únoru 1988 jsem dostali tolik žádaný vůz AVIA A-30 DVS – 12.
Z let minulých jsme do roku 1984 vlastnili stařičký požární vůz AERO 150, který díky láskyplné péči a údržbě, věnované naším strojníkem panem Josefem Foldynou, byl stále v provozuschopném stavu.
Po více než dvaceti letech se nám podařilo založit oddíl mladých požárníků. Počínaje školním rokem 1987/88 začal oddíl pracovat pod obětavým vedením hlavního vedoucího pana Miloslava Berky spolu s vedoucími Šárkou Klodovou a Ivanem Táboreckým.
Oddíl mladých požárníků pracoval do roku 1990 – Miloslav Berka se odstěhoval z Kunčiček a Ivan Táborecký se stal starostou našeho sboru. To, že práce s mládeží se vyplácí svědčí fakt, že celá řada bývalých členů tohoto oddílu je dnes řádnými členy sboru – Petr Jajcaj, Martin Jajcaj, Přemysl Švajda a další.
K zásadnímu obratu došlo v roce 1994, kdy po důkladném rozboru situace ve sboru a inventarizaci majetku byl na valné hromadě zvolen nový výbor.
Velitelem byl zvolen IvanTáborecký, starostou se stal Michal Knap a jednatelem Přemysl Švajda. Pod vedením nového výboru se znovu zvyšovala aktivita našeho sboru. Stav členské základny byl tehdy 30 členů, z nichž bylo 16 aktivních.
To že jsme byli schopni plnit i ty nejsložitější úkoly při záchraně lidských životů a jejich majetku jsme přesvědčivě dokázali při katastrofálních povodních v roce 1997.
24. dubna 1999 jsme se sešli na slavnostní valné hromadě k oslavě 100. výročí založení našeho sboru, jehož ustavující schůze se uskutečnila přesně před sto lety – 24. dubna 1899.
V závěru roku 1999 jsem byli vybaveni touto základní technikou: požární automobil TATRA 148 CAS 32, dopravní automobil AVIA DA 12, hadicový přívěs, přenosná požární stříkačka PPS 12, plovoucí čerpadlo Maxcimus.